Billěa non resessit a drommire,
gia da-i paritzas oras s’ est coscadu,
ca s’ oriolu ch’ at arrennegadu,
da-i conca, nd’ at de aju  a l’ iscansire.

Don Gavinu, de dom’ a front’ a issu,
dinar’ a interessu l’ aiat dadu                
pro s’ ŕer sa cussorza mezoradu,
m’ a torrar’ a su tempus imprummissu.

E propriu cras’ est sa die sinnŕda,
no at Billěa in frŕncas mancu deghe,
iss’ est onestu, důcas non nd’ at neghe,
ca s’ iscartzoffa est totta ‘iddiada.

Don Gavinu no est mala pessone,
li narat sa muzer’ addolimada,
s’ est crasa cussa die malefadada
tzertu non ti minetat sa presone.

Bessich’ e tzocabělu su balcone,
nŕrali chi t’ isetet calchi die,
fintzas ch’ intret dinari pur’ a tie
e nessi ti che ‘ňgas su serrone.

A Don Gavinu ch’ čssit a abbisare
ch’ a su cuntrattu devet bčnner mancu
ca in busciacca no at unu francu
e a s’ incunza ja bi l’ at a dare.

Su ‘e li nŕrrer ja bi l’ apo nadu,
narat a sa muzere a sa torrada,
si calchi nott’ intrea l’ apo ‘izŕda,
su cherveddu s’ est ŕllu asseliadu.

Non resessia cun tottu s’ inclinu
manc’ a drommir’ in lettos de ambŕghe,
*
com’ čo  m’ addrummento in santa paghe,
su chi  non leat sonnu, est Don Gavinu.
“ A bolt’ a bolta a bizare
                                                                 
                                                                          Ittiri Cannedu,  2011


                                                                                 
Romanu  Adriani Lay
( Una volta ciascuno a vegliare )
* ambŕghe: bambagia, quě sta per letti soffici