Ja l’ hasa fatta bella Selvadore,
nos has lassad’ a tott’ in branca ‘e fenu,
a trampa ‘ogŕdu ch’ has… s’ ultim’ alčnu
chen’ isettu a su tempus benidore
a narrer chi paristi  binchidore,
chi su tňu,  pariat mal’ anzčnu.

Sende in s’ ispidale ‘e S’ Alighčra,
in cussa cameretta a oju a pare,
mčdas fun sos isettos de sanare
cun su destinu in dulche prammačra,
a manu tenta fěmis cun s’ ispčra,
a domo, cun pes nostros de torrare.

Totta sa děe manna e nott’ intrča,
ligados pro sa “flebo” a su lettěnu,
catčteres e tubos in su sěnu,
brivados de nos setzer’ in cadrča,
franghende cussu male che-i sa frča,
pro si leŕre ŕtteru caměnu.

Poi chi sos duttores m’ han diměssu,
a oju iffustu m’ hasa saludŕdu,
ca tue mi l’ haisti cunfidŕdu,
de non t’ iscobiŕre  haia proměssu;
“ A cabňre mi cherfat  ja  cun issu
su matessi Dčus chi m’ hat criadu”.

E gai una die malefadŕda,
chi fintzas sas campanas fun pianghčnde,
muzere tua ti fut attitčnde
e chentza s’ istraccare  addolimŕda,
a fiňttos sa zente isconsolŕda
pro sa mancantzia tua  meledčnde.

Cun Gesůsu  in s’ altu ‘idattňne,
com’ iscurrězas lčbiu che crabňlu,
isglňriadi, chentza  prus  oriňlu
in calchi campu ‘irde de pallone
cun angheleddos in donzi chizňne,
chi non t’ han a lassŕre mai solu.
“ Ja l’ hasa fatta bella
                                                           Ithiri,  Martu  duamiza e sette

                                                                                 
Romanu  Adriani Lay
( Littera a Selvadore Simula.  Ittiri  - *1939  + 2007 )