Ses naschidu pro viver de ajànu,
ca pro ti cojuare b’at  ispesa
e-i  sas muzeres ana sa pretesa,
chi lis ponzas sempre ‘inari in manu.

Da-i sa vida  ite b’ as balanzadu,
die e notte tzappend’ in tou e anzenu,
in sa banca già b’ as su contu pienu
ca mai unu divagu t’ as leadu.

Che àinu as sèmper  trabagliadu
pro domos comporar’ affacc’ a mare
e donz’ istiu, las podes allogare,
a chie muìtzu in ferias est andadu.

Trabaglia bellu tontu, ca ses tontu,
chentz’ una die mai t’ acchidare,
chentz’ un amigu mai cumbidare,
ca de pagare poi b’ est su contu.

Vives de poveru chentz’ un’ afficcu,
privadu de onzi bellu ‘estìre,
nebodes tuos l’ ana già a ischire,
chi tue poi tantu… moris riccu!!!
“ Vives de poveru pro morrer riccu “
                                                                 
                                                                 Ittiri Cannedu,  Ièrru 2004


                                                                                 
Romanu  Adriani Lay
( unu dìcciu nàrat gai e paritzos si be-i reconnoschent )